Občanská aktivita je otázkou pocitu a svědomí.“ Věk: 59 let. Bydliště: Brno-Střed. Text je z roku 2011.

V roce 2010 Zlata Hálová, skromná a usměvavá dáma, přispěla k tomu, že město ustoupilo od záměru postavit 58 podzemních garáží soukromého investora pod historicky nejstarším náměstním Zelný trh v Brně.

Vy jste povoláním psycholožka. Pomohly vám profesní zkušenosti ve vaší občanské aktivitě?

Určitě. Vím, co dokážou lidské slabosti, touha po moci, sobectví, prodejnost a ziskuchtivost, rozumím tomu, jak mnohé osobní kladné rysy a původní životní hodnoty se postupem času kazí, ustupují chimérám prospěchu… O to víc se musí bojovat, když je ohroženo něco důležitého, ať už osobně nebo společensky, a normální, soudný člověk vyhodnotí, že má možnost a důvod k tomu přispět.

Pomohla vám vaše profese třeba i v jednání s politiky nebo s investorem?

S většinou politiků se vůbec jednat nedá. Politikům a sobeckým investorům, hledícím jen na svůj zájem, se musí předložit a vymezit, co si už dovolit nemůžou. Ale s politiky jsem nekomunikovala přímo já, snažili se o to moji kolegové ze sdružení Brnění, kteří s nimi měli i osobní setkání. Obvykle byli vymeteni ze dveří po prvních dvou větách s tím, že podzemní garáže pod Zelným trhem jsou v zájmu města, že zmizí auta parkující po ulicích a podobně, slyšeli všechny možné účelové lži. V centru Brna opravdu chybí tři až čtyři tisíce parkovacích míst, podzemní garáže ale ve skutečnosti nebyly vůbec pro obyvatele města, pouze pro soukromý hotel a soukromé byty.

Je to velmi smutné, že málokterý politik něco dělá pro lidi nebo pro obec. Většinou se chová v zájmu své strany a často jen ve svém osobním zájmu, na základě zákulisních dohod a utilitárních výhod. Politikové maximálně produkují změnu ve smyslu: Když moje strana dovolí toto, vaše strana zase dovolí toto. Zájmy občanů jsou úplně na posledním místě, to říkám naplno svoji zkušenost.

U současných politiků nastal hrůzostrašný cynismus a po dobrém se s nimi jednat nedá.

Máte vy sama zkušenosti s politikou?

Jsem příznivkyně Strany zelených, které jsem jednu dobu konkrétně a aktivně pomáhala. Byla jsem téměř tři roky v Komisi pro kulturu, mládež a sport na Brně-Střed. Můj zájem se týká kultury, historických památek, životního prostředí ve městě, hodnoty, které se říká genius loci místa, kde žiju. Za Stranu zelených jsem jako nezávislá kandidovala do místního zastupitelstva. Proti garážím pod Zelným trhem jsem však vystupovala čistě jako občanka Brna.

Jak vlastně začala tato kauza podzemních garáží v samém historickém centru Brna?

Informaci o tomto záměru zachytil na podzim roku 2009 tehdejší zastupitel za Stranu zelených Pavel Halada, a to na Komisi stavební městské části Brno-Střed, která měla projekt schválit. Radnice úmysl chtěla utajit. To není nic neobvyklého. Spousta podobných věcí se děje nikoli v zájmu veřejném, ale v zájmu soukromém. Ten je pak různě kamuflován, protože lidé by s řadou chystaných podloudných akcí, zvláště těch narušujících veřejný prostor, nesouhlasili.

Nicméně Pavel Halada, jako velký ctitel památek, upozornil na to, co se chystá. Šlo vyloženě o komerční zájem, arogantně namířený proti veřejnému prostoru na Zelném trhu, kde už po čtyři sta let nepřetržitě běží prodej ovoce a zeleniny od místních zemědělců. Se skupinkou lidí jsme to sledovali. Jakmile se začal rozvíjet postup úředního povolování, spojili jsme se ještě s dalším sdružením 4AM, které spustilo protest na Facebooku.

V hlavní aktivní skupině nás potom bylo osm. Ujasnili jsme si, co kdo může, kam kdo má dosah. V prvé řadě šlo o to, informovat veřejnost, aby se o záměru lidé dozvěděli dříve, než investor získá od politického vedení města oficiální stavební povolení. To znamenalo psát do novin, dostat se do rozhlasu a televize. Po stránce odborných informací nám velmi pomáhala například historička Milena Flodrová a autoři Územního plánu brněnské památkové zóny Ing. arch. Josef Němec a Ing. arch. Jiří Mišík. A řada dalších expertů, velmi důležitý byl znalec brněnského podzemí Ing. Aleš Svoboda.

I vy jste komunikovala s médii?

Ano. Psala jsem do brněnské přílohy Mladé fronty, dávali jsme informace do Lidových novin a Brněnského deníku. Založili jsme i webovou stránku a průběžně uveřejňovali dokumenty, jak postupují jednání investora a magistrátu.

Každý z nás měl svoji parketu, neustále jsme sledovali, jak kauza Zelný trh postupuje. Nepolevili jsme ani v horkých letních měsících 2010, kdy lidé byli na dovolených nebo ve 42°C někde u vody a investor si brousil zuby, jak v ochablosti občanstva z úmorného vedra najedou na Zelňák buldozery.

Získali jsme také řadu známých lidí, kteří naši snahu podpořili svým jménem a postavením. Za mnoho významných brněnských patriotů jmenuji alespoň univ. prof. Dušana Šlosara. Také další osobnosti, které k Brnu mají vztah, jako například sochař Kurt Gebauer. Ten je tvůrcem sochy Mozarta, stojící právě na Zelném trhu.

Bylo důležité získat veřejné mínění, ale musím říci, že to nebylo těžké. Zelný trh je starobylé a krásné náměstí. Říká se dokonce, že je to nejkrásnější historické náměstí ve střední Evropě. V létě se hraje venku na podiu divadlo, jsou zde koncerty, v zimě vánoční trhy. Je to významné místo i pro setkávání lidí. Prostě: okamžitě se ukázalo, že přijít o Zelný trh je pro Brňana něco naprosto nemyslitelného.

Vy jste podali i protestující petici?

Ano, a to po fázi informovanosti, kdy se v novinách, v rozhlase a v televizi objevilo, co hrozí Zelnému trhu. Petici jsme podali na zastupitelstvo města Brna jako protest proti tomu, aby se náměstí změnilo v soukromé stavební místo. Znamenalo to získat nejméně dva tisíce podpisů, aby se o tom jednalo.

A kolik jste získali podpisů?

V první fázi přes dva tisíce. Jenže to bylo před volbami. Zastupitelstvo končilo, využili toho a o petici ani nejednali. Projednali prostě, že o tomto bodu programu se jednat nebude. Tím pádem jakoby petice nebyla. Tak jsme získali dalších dva tisíce podpisů a petici jsme na Magistrát podali znovu po volbách. Nové zastupitelstvo to ovšem opět smetlo ze stolu, že nemají znalecké posudky ke statice a podobné ptydepe. Pořádali jsme tedy další protesty, třeba happening pohřbívání kašny Parnas na Zelném trhu, jejíž statika byla silně ohrožena. Nakonec zastupitelstvo uznalo, že si takový nesmysl občané nedají líbit. Ale bylo namále, záměr bagrovat se podařilo zvrátit pouhé dva až tři týdny předtím, než měl investor nachystáno stavbu spustit.

A co podle vašeho názoru radnici a investora nakonec přesvědčilo, že od záměru odstoupili?

Já myslím, že opravdu hlas lidu, který byl silný a neustávající. Komerční zájmy byly tak blokovány a znemožněny, i pro investora bylo nakonec evidentní, že to neprojde. Myslím si, že naše zásluha byla právě v tom, že se nám podařilo probudit tak velký protest. Bylo nás málo, osm, ale věnovali jsme se tomu intenzivně a nenechali jsme se odradit. To je tajemství úspěchu. Stačí několik málo lidí, ale musí být důslední, nesmí polevit. Musí mít opravdu velké odhodlání pro věc, za kterou bojují, a musí získat zájem početné veřejnosti.

Co dalšího byste poradila lidem, kteří by se jako občané také chtěli aktivně angažovat?

Aby pořád sledovali, co se v jejich okolí děje. Když jim záleží na místě, kde žijí, na kulturních či přírodních památkách, ať je to budova nebo park nebo proluka pro hřiště nebo třeba i kus louky se stromy a keři. Stále musí sledovat, co se kolem nich děje. Co se projednává na místních zastupitelstvech. Jaké žádosti jsou podávány od soukromníků i co plánuje obec.

Je třeba sledovat a přemýšlet, co je opravdu vážná veřejná záležitost ku prospěchu lidí a co pouze sobecký zájem, falešně vydávaný za zájem veřejný. Jde o to mít informace a pak se spojit s dalšími lidmi. Mít vizi a plán postupu, co se dá udělat proti. Zjistit si postup po stránce právní a po stránce úřední. Nelze dělat něco mimoprávního.

Je-li nutné mít k happeningu nebo k nějakému protestu ohlášení a povolení od úřadů, je nutné o to požádat. Neorganizovanou anarchií nebo asociálními projevy se mnoho nedosáhne. Je třeba protest držet v mezích a normách, které jsou společensky legitimní. Teprve když je věc neprůchodná „po dobrém“ a když je oprávněnost v důležitých situacích evidentně proti občanskému zájmu, sáhnout po výjimečnějších prostředcích.

Prostě, když druhá strana neslyší a nechce slyšet, chová se arogantně a sobecky proti veřejnému zájmu. Potom je třeba stupňovat protest k happeningům a viditelným protestním akcím silnějšího kalibru.

Vždy dává sílu podpora dalších lidí, zejména těch, kteří v daném místě žijí. Je třeba je získat a ctít jejich zájmy, to je veliká síla. A nedat se zkorumpovat ani zastrašit. V žádném případě nepovolit, být důslední do posledního okamžiku, dokud se nedosáhne výsledku nebo – když to nejde jinak – aspoň přijatelného kompromisu.

Kolik času vám vzala kauza podzemních garáží pod Zelným trhem?

Řekla bych několik měsíců všechen volný čas. Protože to nabíhalo postupně, od podzimu 2009 a trvalo až do října 2010. Byl to vlastně rok, dvanáct velmi intenzivních měsíců.

Co na to říkala vaše rodina, že jste se takto hodně občansky angažovala? Neprotestovali?

Ne. Mám dospělého syna, který mne podporoval. Teď studuje v zahraničí, ale aspoň zdálky sledoval a pomáhal zájmem i svým oceněním. Ve chvílích, kdy to vypadalo špatně a byli jsme smutní a vyčerpaní, dodával odvahu nepovolit, hledat další možnosti. Musím říci, že také hodně dalších lidí mě podporovalo, ať už to byla blízká rodina nebo přátelé, sousedé. Kdo o tom věděl, často vyjádřil podporu a uznání. Lidé si obecně velmi vážili toho, že někdo za ně i pro ně věnuje Zelnému trhu tolik času a úsilí. Včetně trhovců, mezi nimiž teď mám přátele. Když projdu náměstím, zdraví mě, jsou rádi, že tam mohli zůstat se svými stánky, váží si našeho úsilí, mnohokrát, nejen mně osobně, ale nám všem, poděkovali.

Pokud by investor garáže postavil, trhovci by ze Zelného trhu určitě museli pryč, že?

Ano, už by tam nebyli. Ta stavba by byla hodně rozsáhlá, totiž musela by se přece z podzemí odtěžit hlína a odvézt pryč. Ing. Svoboda spočítal, co by to obnášelo, ani se neptejte, jak dlouho by byl Zelný trh téměř úplně uzavřen.

Bylo by to i na roky! A nebylo by ani možné procházet podzemním labyrintem chodeb a sklepů, což je další zajímavost Zelného trhu. Historická vzácnost, kterou nemá každé město.

Nebylo by to možné, pokud by se pod Zelným trhem stavěly garáže. Zničily by cenný prostor, a to naprosto nevratně. Narušily by souvislost sklepních chodeb a navíc statika podzemních prostor by byla riziková. To, co si radní dovolili vůči občanům Brna, byl doslova zločin.

Co vás vlastně původně přivedlo k občanské aktivitě?

Cítím, co se ve společnosti děje, cítím, co se mi líbí a co se mi nelíbí. Spíše jsem uvažovala, jestli jsem schopná přiložit ruku k dílu. Byla to situace pocitů a svědomí. Jestli se jenom vézt, zlobit a nadávat nebo udělat osobně něco pro nápravu.

A v současnosti se nějak občansky angažujete?

Teď odpočívám, chytám dech, než zase bude něco potřeba. Kauza garáží pod Zelným trhem byla hodně náročná a dlouhodobá. Předtím jsem spolupracovala i na jiných záležitostech.

Žijete přímo v Brně? Jak dlouho?

Do Brna přišli moji rodiče, takže já jsem druhá generace a syn třetí. Nemůžu říci, že jsme tu odjakživa, ale k tomuto městu silný vztah máme.

Jaké Brno byste přála budoucím generacím?

Přála bych jim, aby si Brno jako město podrželo své historické kořeny. Je tu osídlení dochované památkami nejméně z devátého století. A pravděpodobně bylo ještě mnohem starší, protože Brno vzniklo na soutoku dvou řek, to znamená břehy, úrodná půda. Bylo také místem brodů starodávných obchodních cest. Byla bych ráda, aby si město podrželo svoji paměť a aby se rozvíjelo zajímavě a mírumilovně, to znamená, aby se nová architektura začlenila organicky.

Přála bych si, aby se město rozrůstalo citlivě, v respektu vůči lidem, kteří tu žijí. Přála bych budoucím generacím, aby Brno zůstalo příjemné město, protože zatím to příjemné město je.

       ]]>