Kolo je ideální dopravní prostředek do města.“ Věk: 52 let. Bydliště: Brno-Líšeň. Text je z roku 2011. Usměvavý a živý Vladimír Eifel Zavřel přijel na sraz se mnou na kole.

Stal jste se zástupcem veřejnosti pro zrovnoprávnění cyklodopravy v Brně. Kolik se vám podařilo sehnat podpisů pod zmocnění?

Sehnali jsme asi čtyřistaosmdesát podpisů. I kdyby jich magistrát třeba polovinu škrtl, pořád by měla být rezerva, protože jsme potřebovali dvě stě platných podpisů.

Jak jste podpisy sháněl?

To bylo jednoduché. V mém okolí nejsou lidé, kteří by řekli, že cyklisté v Brně nebudou mít žádné úlevy, nechť jezdí po normálních silnicích. Stačilo oslovit desítku známých a rozeslat jim formuláře a šlo to skoro samo.

Vaši známí tedy oslovili další lidi?

Ano. Zvlášť mladším nevadí něco takového podepsat. Problematičtější to bylo u druhé námitky zástupce veřejnosti, kterou jsem podával, a to proti novému sídlišti Líšeň 3. Tak jako lidi z Líšně moc nezajímá třeba Bystrc, ani lidi v Bystrci moc nezajímá, že by mělo vzniknout nové sídliště v Líšni. I když člověk někoho z jiné části Brna k podpisu přesvědčí, je to proto, že je to jeho kamarád, ale ne že by se s tím nějak moc ztotožňoval. Rozhodně roli hraje i to, že v Líšni žijí majitelé pozemků pod plánovaným sídlištěm, kteří rádi získají peníze za jejich prodej. Takže shánět podpisy pod druhou námitku bylo docela stresující.

Týden před odevzdáním jsem neměl ani třetinu podpisů, ani sedmdesát.

Naštěstí se to potom podařilo dát dohromady díky aktivistům z bezprostředního okolí, kteří obcházeli lidi ve svých zaměstnáních. A asi nejvíc podpisů si sehnala lokalita sama.

Jak?

Stačilo dát na místo malý poutač o velikosti asi metr čtvereční, s vyvěšeným konceptem územního plánu města Brna a s popisem nedostatků a závad nového sídliště. Dovezl jsem na kole na okraj pole i stolek s podpisovými archy a psací potřeby. Řekl bych, že skoro všichni lidi, kteří šli kolem od sobotního rána do středečního rána, se tam zvěčnili. Sehnalo to několik stovek podpisů. Já jsem tam nestál, jen jsem to vždy večer odnesl a doplnil nové papíry. Takže to bylo vcelku příjemné.

Kolik lidí vám jinak se sběrem podpisů aktivně pomáhalo?

Opravdu aktivně u cyklodopravy deset až možná patnáct, přičemž ti nejaktivnější dodali kolem čtyřiceti podpisů. Nejvíc kamarádka z Brněnské televize, která říkala, že kdyby měla více času, sehnala by podpisy polovičky zaměstnanců. V případě Líšně 3 byl zas nejaktivnější jeden soused, který má rodinnou firmu na pečení dortů. Těm se podařilo sehnat nejméně osmdesát podpisů. Takže to bylo velmi příjemné. Bez pomocníků bychom to nedali dohromady. Děkuji Divě i panu Rozprymovi.

Jaké hlavní námitky podáváte ohledně cyklodopravy v Brně?

Jedním z důvodů je skutečnost, že existují odstrašující případy, které stály peníze a úsilí a jsou velmi problematické. Jeden z nejznámějších je cyklostezka z Králova Pole, která končí ulicí Botanickou. Cyklostezka je budovaná jako samostatná, což je v pořádku. Problém je v tom, že cyklostezka je řádově každých padesát metrů, s každým vyústěním vedlejší silnice, přerušována, a to formálně značkou i skutečně. Prakticky nikdo tam nejezdí. Musel by být blázen, aby každých padesát metrů sesedl z kola, popošel deset metrů přes silnici a zase nasedl.

Druhým důvodem je, že kromě této jediné cyklostezky do centra Brna nevede vůbec žádná. Cyklostezky sice vedou podél Svitavy a Svratky, ale centra se ani nedotýkají.

Takže usilujete o to, aby cyklostezky vedly přímo do centra Brna ze všech stran?

Ano, jsem v tomto směru radikální. Rozhodně bych vyhradil jednu ze dvou nebo tří silnic, které vedou do centra, z významné části cyklodopravě. Pojmout to tak, aby jízda na kole nebyla nebezpečná, aby komfort byl minimálně srovnatelný s tím, jako když jede člověk autem. Takže prosazujeme nejméně osm hvězdicovitých stezek směrem do centra.

Máte vymyšlené, o které silnice se má jednat?

Ano. Jedna cyklostezka by podle nás měla vést po Bratislavské, protože to je relativně klidná ulice a přitom vede až do centra a navíc obchází kopec s dětskou nemocnicí. Směrem na východ je to nejlepší trasa.

Směrem na jihovýchod stačí zřejmě jen rozdělení z Bratislavské k Intersparu a k židenickému nádraží.

Směrem na jih je to ulice Mlýnská. Tam bych považoval za vhodné udělat stavební opatření, aby auta nemohla cyklisty téměř ohrozit, čili schodek nebo navýšení o patnáct–dvacet centimetrů. Řešení cyklostezky přímo na jih se neodvažuji ani navrhnout, tam bude nádraží v odsunuté poloze.

Další významný směr navrhuji po ulici Uhelné. Teď sice vede cyklostezka po Nových Sadech, ale je to spíš cyklopruh. Já jsem po něm jel asi jen jednou a nevím, jestli bych se tam odvážil jet s dětmi, je to docela problematické.

Směrem na západ bych vedl cyklostezku kolem nemocnice po Anenské a pak po dolní části Pekařské na Staré Brno. Druhý směr na západ kolem Špilberku. A pak buďto po Veveří, Kounicové nebo možná i po Jiráskové, kde už jsou cyklotrasy naznačené.

A pak směrem na sever až severovýchod po třídě Kapitána Jaroše, která je naprosto vyhovující a cyklostezka se po ní dá vést dobře.

Je tohle vaše první občanská aktivita, nebo jste se už nějak zapojoval dříve?

Nezapojoval. Myslel jsem si, že to zvládnou cyklistické iniciativy, které už v Brně fungují, ale ty na to nemají čas nebo energii. Aspoň tak se to ke mně doneslo. Možná nepovažují za perspektivní se územnímu plánu vůbec věnovat. Ale to si asi nemůžeme říct všichni. Rád bych zdůraznil, že k „občanské aktivitě“ mě přivedla moje kamarádka, která takovou možnost zmínila. Věděl jsem, že se připravuje nový územní plán města Brna, ale nenapadlo mě vůbec, že bych do toho nějakým způsobem měl vstupovat. Děkuji, Medúzo.

A jak dlouho se tím už zabýváte?

Územní plán jsem sledoval jen tak ze zájmu už delší dobu. Mým koníčkem je kartografie a zajímá mě, co se v Brně děje. Mám v archivu územní plány od sedmdesátých let. Člověk by měl vědět, co se děje v Brně a v jeho bezprostředním okolí. Mám kamarádku, která byla bez sebe, když zjistila, že její malý pozemek byl v územním plánu z louky navržený na veřejnou zeleň, takže by jí ho měli vykoupit. A nikdo ji kvůli tomu nekontaktoval. Jen velmi těžce jsme jí vysvětlovali, že toto je zatím jen fáze návrhu a že variant je třeba několik, takže ji teď nikdo nebude kontaktovat, protože by to bylo předčasné.

A kdy jste začal sbírat podpisy k námitkám zástupce veřejnosti?

Termín byl 10. března a kolem 28. února jsme začali sbírat podpisy. Bylo to hodně natěsno.

Co na to říká vaše rodina, že jste se takto zaktivoval?

Rodina mě plně podporovala. Dcera, která studuje na Křenové, ze školy donesla desítku podpisů. Což bylo velmi příjemné. Díky, Zvonku.

Jezdíte sám hodně na kole?

Když to jde, tak ano. Považuji kolo za ideální dopravní prostředek do města, naprosto bezkonkurenční. Věci tak vyřídím mnohem líp a efektivněji než autem, pěšky nebo veřejnou dopravou.

Takže jezdíte i třeba do práce na kole?

Do práce ne. Jezdím z Líšně do Slatiny, a v tom směru je jediná silnice, Holzova. Jet po ní znamená pro cyklistu téměř smrt. V noci je tam povolená osmdesátka. Je to úzká silnice s poměrně hustým provozem. Když auto předjíždí cyklistu, protijedoucí auto se tam vejde jen s problémy. Především směrem zpět, do Líšně, se dá jezdit pouze za denního světla o víkendu.

Jaké jsou vaše námitky proti novému sídlišti Líšeň 3?

Nové sídliště má vzniknout v polích mezi Líšní a Podolím, podél silnice, která vede z Líšně do Slatiny. Sídliště má být pro 7 600 lidí, na menší části lokality je dále enkláva řadových rodinných domků. Je to jen o něco menší než sídliště Slatina, lidí je tam poměrně hodně.

Nám se nelíbí, že plánované připojení na silnice je odtud jediné kvalitní, a to v jihozápadní části této oblasti, na ulici Holzovu. Zbývající tři navrhovaná napojení jsou po silnicích, na kterých je už teď provoz opravdu zahuštěný a navíc je to obytná zóna vyznačená značkami. Z našeho pohledu je špatné udělat sídliště pro sedm a půl tisíce lidí tam, kde je jediná silnice, po které budou všichni jezdit.

Máte ještě další námitky k novému sídlišti?

Ano. Druhá potíž se týká městské hromadné dopravy. V plánu je nádherně protažená tramvajová trasa ze Stránské skály, která vede převážně po tělese staré líšeňské dráhy. Linka ale má končit ve středu nového sídliště, odkud jsou okrajové části sedm set i osm set metrů daleko. Nevěřím, že lidé, kteří budou bydlet v těch nejvzdálenějších místech, budou chodit na tramvaj. Podle mě budou raději jezdit auty. V místě navíc chybí další linky, které by snížily docházkové vzdálenosti a umožnily dopravu i jiným směrem, než po jediné trase směrem do města.

Třetí bod se týká opět dopravy. Sídliště obemyká ze dvou stran polní cestu z Líšně do Podolí. Tato cesta je teď poměrně intenzivně využívaná pro rekreaci, chodí se tam na pěší procházky, se psy, na kolech. Mám obavy, že když v územním plánu nebude zahrnutý dostatečně široký koridor, skončí to jak v běžném satelitním městečku, kde po pět metrů široké silničce jezdí auta, chodí lidi a nemůžou se tam vejít. Když už by tam sídliště muselo být, jakože to nechci, měl by tam být aspoň padesát, možná sedmdesát metrů široký koridor. Tam by byl park, kterým by vedla normální silnice, v části by se dalo chodit pěšky a v části jezdit na kole nebo na koních.

Čtvrtá připomínka k novému sídlišti je, že zeleň je v něm úplná Popelka. Je jí možná třetina toho, co ve stávajícím sídlišti Líšeň.

Máte už zkušenost s kontaktem s úředníky nebo s politiky?

Naprosto minimální. Mám kamaráda, který byl velmi aktivním politikem.

Co byste poradil lidem, kteří by také chtěli být občansky aktivní?

Nevím, jestli mohu něco radit. Chce to mít nadšení nebo aspoň někoho známého, nenechat se odradit pochybovači a lidmi, kteří se zapojit nechtějí. Když jsem začal sbírat podpisy proti Líšni 3, někteří lidé říkali, že to nepodepíší, protože se stejně nic nezmění. Proti tomu je potřeba se obrnit. Nejlepší je mít někoho, s kým máte možnost si o tom popovídat a říct si: „No dneska to nevyšlo, ale třeba to vyšlo tobě. Anebo to třeba vyjde zítra.“ Takže nedělat to sám.

A obohacením je i to, že člověk má o čem mluvit a co dělat.

   ]]>