Monika Macejová: „Chci, aby se i v Brně dalo chodit za přírodou.“

Věk: 45 let. Bydliště: Brno-Maloměřice.

Text je z roku 2011.

Snažíte se zabránit tomu, aby v Maloměřicích byla vybudována cyklostezka na levém břehu Svitavy. Spolupracujete přitom s politiky?

Snažíme se. V novém zastupitelstvu naší městské části jsme byli vyslyšeni, už se nám podařilo navázat s nimi spolupráci a vysvětlit jim náš pohled. Tím ovšem zatím cesta končí, protože rozhodují zastupitelé celého Brna a někdy je opravdu těžké porozumět jejich argumentům. Obecně lze říci, že pokud se nám v minulém volebním období podařilo docílit toho, že s námi prošli celou trasu, souhlasili s naším názorem. Budeme se o to pokoušet dále.

A jaké máte zkušenosti s kontaktem s úředníky?

Musím říct, že nyní na stavebním úřadě v Maloměřicích jsem měla dobré zkušenosti. Když se schvalovala první etapa cyklostezky, přišla jsem do styku s paní Zárubovou, která mi vždy vysvětlila, o co se jedná, nic se nesnažila zatajovat. S tou se jednalo dobře.

Chcete spolupracovat i s dalšími občanskými sdruženími?

Spolupráci se snažím navázat. Byla jsem na celobrněnském setkání občanských sdružení, ale chce to víc času trošku se s lidmi poznat blíž, protože každý má jiné problémy. Zkušenosti z jiných kauz sice může člověk použít, ale vzhledem k tomu, že jsem se upnula na cyklostezku, je to dost specifické. My teď usilujeme o to, abychom doložili návrh změny územního plánu, který jsme podali, ideovou studií, ve které by cesta kolem řeky zůstala pokud možno co nejvíc v přírodním charakteru. Potřebovali bychom sehnat odborníky, krajináře, kteří by nám v tomto směru pomohli. Potřebujeme přesvědčit další lidi, že když máte hned za domem klidné procházkové místo, je lepší udržet si ho, a to i pro příští generace. Opravdu mi přijde škoda, aby se to tam zničilo.

Máte rady pro lidi, kteří by chtěli být také tak občansky aktivní?

Chce to hodně trpělivosti a asi to zabere víc času, než předpokládají. A nejde o to dopisovat si s úředníky a s politiky, ale člověk musí zajít a promluvit si s nimi. Osobní kontakt je lepší, než písemná forma. Myslím si, že bez toho to nepůjde.

Jak jste se vlastně začala občansky angažovat?

K občanské aktivitě mě přivedl způsob bydlení. Když jsme se nastěhovali v roce 1988 do Brna, Maloměřice odpovídaly mým představám o životě, tomu, že bydlíme v souladu s přírodou. Je tam zástavba rodinných domečků se zahrádkami. Děti byly malé, kluk měl rok, holka pár měsíců. Pěkně se batolily kolem vody, hrály si. Vyhovovalo mi to tak. Jenomže když člověk bydlí ve městě, to ho pořád oklešťuje ze všech stran. Napřed upravili ulici Provazníkovu, kde kvůli dopravě ukousli kus husovického kopečku. Zeleně v Maloměřicích začalo ubývat na úkor rozšiřování vozovky. Samozřejmě, když se staví nový dům nebo občanská vybavenost, člověk to vezme. Je chvályhodné, že postavili domov důstojného stáří. Ale v roce 2003 jsem na vývěsce obecního úřadu uviděla oznámení, ve kterém veřejnou vyhláškou dávali občanům na vědomí, že se bude budovat cyklostezka po levém břehu Svitavy, což jsme do té doby považovali za klidovou zónu. Pro mě to bylo i vzpomínkovým místem, kde vyrůstaly děti, kde jsem jim ukazovala, jak roste vrba, kde rostou olše, jak vypadá líska, pod níž jsou na podzim oříšky, mohly tam chodit krmit kačeny, házeli jsme kamínky do vody. Byl to prostor, o který se lidé starali sami. Byla tam jen úzká pěšinka, kterou lidé využívali k procházkám, rybaření a po které se podél vody dalo projít až do Bílovic. Měla jsem to místo ráda. Když jsem se dozvěděla, že v těch místech mají zbudovat cyklostezku, zděsila jsem se, protože na kole jezdím a vím, co pojem cyklostezka znamená. To je asfaltovaný povrch, který zabere většinu plochy, co tam je. Jednak se přijde o klid, protože cestu budou moct využívat i auta. V těch místech dokonce podle projektu má být tři a půl metrů široká a zpevněná komunikace, kterou chtělo využívat třeba Povodí Moravy, což se nám nelíbilo. Na počátku, kdy se s tím dalo ještě něco udělat, jsme se proti tomu ozvali jako občané. Ovšem tenkrát stavební úřad tvrdošíjně šel za svým a snažil se stavbu povolit.

Jak přesně jste se ozvali? Sepsali jste petici nebo založili občanské sdružení?

Nejprve jsme to zkoušeli jako jednotlivci. Zúčastňovali jsme se různých místních šetření, psali připomínky k jednotlivým krokům stavebního řízení. Když jsme viděli, že to nikam nevede a že naše komentáře nejsou nikde zohledněny, začala jsem se pídit po tom, jak úřady přimět, aby nás brali na vědomí. Zjistila jsem, že v Maloměřicích občanské sdružení na ochranu přírody a životního prostředí již existuje. Vstoupila jsem do této organizace a až do dneška se snažím o to, aby se ta příšerná stavba nerealizovala. Nevadí mně, že kolem řeky jezdí lidi na kolech, ale myslím si, že by se to dalo řešit šetrnějším způsobem. Cyklotrasa je od roku 2005 vedená po ulici Franzově, a to bez vážnějších problémů a bez kolizí.

Co na to říkají cyklisté, nechtějí jezdit raději po břehu řeky?

Já jsem se s nimi do žádného sporu nedostala. Snažila jsem se lidi oslovovat, ale myslím si, že cyklistům je jedno, jestli jezdí kolem vody nebo po ulici Franzově. Většinou se dopravují odněkud někam, ať už kvůli rekreaci nebo ať už cestují domů nebo do jiných městských částí. Myslím si, že nemají moc čas vnímat okolí. Pokud na kole jedou rodiče s dětmi a chtějí jet pomalu, nevadí jim, pokud jedou kolem řeky po částečné nerovině. Po té ušlapané cestě se to také dá v pohodě zvládnout.

Ale když naprší, tak se kolem řeky jet nedá…

To je problém, který vznikl možná účelově. Když jsme v roce 2003 vyjádřili svůj nesouhlas s cyklostezkou, od té doby už nikdo cestu kolem Svitavy žádným způsobem neupravil. Takže řeka ji pěkně devastuje při zvýšené hladině na jaře a na podzim, někdy i v létě, když je velká průtrž mračen. Člověku, který to místo třeba vidí na mapě nebo v projektové dokumentaci, se tam snadno udělá tužkou čára a řekne: „Tudy to povede.“ Jenže jiné to je, když tam žijete a znáte i historii území. Před povodní v roce 1997 byla cesta kolem řeky schůdná a nebyla tak blátivá, protože břehy byly zpevněné porostem. Rostly tam stromy. I když elektrárenská společnost občas vrby seřezala, protože nad cestou je vedení vysokého napětí, stromy rychle dorostly. Dokud byl břeh zpevněný porostem, voda tam vždy natekla a pak se zase vrátila zpátky do řeky. Někdo však přišel s nápadem, že cestu zúhlední a opraví. Přijely malé buldozerky o šířce zhruba metr dvacet a vybagrovaly na břehu do hloubky zhruba čtyřiceti centimetrů korýtko, do kterého položili netkanou textilii a zasypali to štěrkem. Tím ale narušili kořenový systém stromů, které postupně začaly padat do vody. Když starší strom spadl do vody, vzal s sebou kus břehu. Cesta se tím zúžila, v některých místech je to už dnes opravdu špatné. V roce 1997 pak přišla velká voda, která odnesla pryč všechno, co tam bylo navezené, včetně textilie. Tím vzniklo korýtko, kde se teď voda drží a odkud už neodteče. Není to tím, že by to bylo vyšlapané. Z mého pohledu je to určitě nešetrným zásahem. V původním plánu bylo, že nová cyklostezka by měla sloužit jako protipovodňová hrázka. Ale z bezpečnostního hlediska se nemůže zvednout o víc než čtyřicet centimetrů nad řeku, protože tam je vedené elektrické napětí. Každý rok se navíc Svitava vylije, a kdyby se dostala přes plánovanou cyklostezku, natekla by nám do zahrádek a už by neodtekla zpátky. Velká louže by nám ničila zahrádky. V některých místech se má dokonce část koryta zasypávat. To by možná až tak hrozné nebylo, ale oni to koryto chtějí také zpevnit. Takže by to pak vypadalo jako pod Maloměřickým mostem, kde je řeka vybetonovaná na obou březích. Potom už přicházíme o idylku a přírodní prostředí, které jsme tam chodili obdivovat, protože to vypadá jak stoka. Prostě z plánované cyklostezky nevidíme žádný užitek.

Takže vaším cílem je, aby v místě byl přírodní chodník jako předtím, s vrbami, které by zpevnily břeh?

Ano. Také aby se cesta dosypala materiálem, který by voda neodnesla. Nevím, jestli je to technicky možné, ale doufám, že ano.

Jaký je aktuální vývoj kauzy?

Cyklostezka byla nazvána Valchařská–Olší a je rozdělená do dvou etap. První etapa, s kterou souhlasíme a která nám až tak nevadí, povede z ulice Dolnopolní a bude končit u Maloměřického jezu. Chtěli bychom, aby se odtud trasa odklonila na ulici Franzovu. Už jsme v této věci jednali s naší městskou částí. Náš návrh na změnu trasy už prošel místním zastupitelstvem a paní starostka nám k tomu poslala souhlasné stanovisko. Jako zástupci veřejnosti jsme podali připomínky a námitku ke konceptu územního plánu města Brna, podpořené podpisy 599 občanů. Navrhli jsme změnu trasy druhé části cyklostezky. Chceme, aby kolem řeky zůstalo zachované přírodní prostředí, kterého si ceníme. Myslím si, že uprostřed města to do budoucna bude určitě přínosem. Ovšem z brněnského magistrátu se ozývají hlasy, že cyklostezka už je naplánovaná, má mezinárodní charakter a že tyto závazky se musí splnit. Já v tom nespatřuji žádnou logiku.

Kolik času vám bere občanská aktivita?

Někdy se jako občanské sdružení scházíme dvakrát v týdnu. Když je méně akcí, pak třeba jednou za měsíc. Já pracuji ve výboru sdružení, nezabýváme se ale pouze tímto problémem. Řekla bych, že občanské aktivitě věnuji hodinu až dvě týdně.

Co na to říká vaše rodina, že se takto angažujete?

Já mám koníčků víc, takže se to trochu ztratí. Mám tři dospělé děti, které tyto aktivity vítají a jsou rádi, že se o to starám. Není jim lhostejné, kde budou vyrůstat moje vnoučata, jejich děti.

Jaký máte vztah k Brnu?

Já jsem se v Brně narodila. Než jsem začala chodit do školy, vyrůstala jsem u babičky v Zábrdovicích. Potom jsem žila u rodičů ve Vranovicích na Břeclavsku. Následně jsem se přivdala do Brna, takže jsem se sem vrátila.

Jaké Brno byste přála svým dětem a vnoučatům?

Myslím si, že ve středu Brna se to teď spravilo. Třeba náměstí Svobody je opravené a vydlážděné, ale je to studené. Je to sice pro oko pěkné, ale mně tam chybí stromy a tráva. I když bydlím ve městě už dlouho, na tohle si špatně zvykám. Takže přála bych dětem, aby měly kam chodit za přírodou a nemusely přitom opouštět město Brno. Aby mohly zas ukazovat svým dětem, kde rostou vrby a kde rostou olše.

 ]]>